Rostlinné poklady pralesa a destrukce džungle naftovou mafií

(Ukázka z rozhovoru s PCH v Tarapoto, rok 2000)
 

Jsou lidé, kteří dnes začínají veřejně mluvit o zázracích šamanské fytoterapie, třeba katolický misionář páter Szeliga. Jsou tady v Amazonii skutečně dosud neznámé léky?

Jistě, jsou. A je to medicína par excellence! Dle mé zkušenosti hlavně  v amazonských horách, tam kde je krajina kopcovitá, jsou dosud mnohé zcela neznámé rostliny. Myslím, že jejich objevení a následné používání by mohlo doslova změnit svět. Indiánští šamani je ovšem dobře znají! Amazonské hory jsou nádherné a energeticky nesmírně silné. Vidíte i odtud z Tarapota, jak z plochy pralesa vystupují ostře řezané, nedostupné štíty - a i ty jsou pokryté zeleným povlakem vegetace. A je to často velmi vzácná, endemitní flóra. A existují zde i v podstatě neprozkoumaná, ještě izolovanější náhorní plateau. Některá pohoří zde v Amazonii  vypadají jako obrovské kusy nefritu, které se věčně koupají v mlze...  Pro  Indiány byly takové hory vždy posvátným územím. Horské pralesy obsahují biochemické poklady, dokonce i širokospektrálně působící léky neuvěřitelné účinnosti. Ale všichni víme, že den za dnem prales mizí. Deforestación pokračuje příšerně rychlým tempem. Zdá se, že nic, vůbec nic už nemůže tuto destrukci zastavit. Rok za rokem ubývá také šamanů, schopných tyto přirozené mocné léky v biohmotě  pralesa nalézt a rozeznat. Domorodá etnika se jedno za druhým podrobují sílícímu vlivu takzvané civilizace. Existuje řada městských curanderos, ale těm často schází ona speciální citlivost, kterou je vybaven PRAVÝ šaman. Lidé převálcovaní civilizací už jednoduše nejsou dostatečně senzitivní a nemají přímý kontakt s mocnými  silami přírody. Jsou svými energetickými vlákny napojeni na mašinérii  civilizovaného světa, ne na čistou a mocnou  Madre selva. Nežijí volně. Já říkám: Praví šamani jsou duše jen lehce přioděné tělem... Tito ( curanderos) jsou vpleteni do rachotícího kola mechanizovaného položivota a jejich aura je už úplně jiná. Nejsou těmi nadosmrti  nevinnými dětmi. A proto už jasně nevidí ani neslyší. Nestane se jim, že na ně  strom zavolá, že na ně hvízdne liána... Jsou závislí na klientech, na penězích – a proto jim schází potřebný pokoj v duši. Mizí ta hluboká a klidná moudrost. Původní indiánský šaman je svým suverénním pánem. Když se mu někde nelíbí, sedne do  kánoe - a vyrazí KAMKOLIV, je doma všude v nekonečném pralese. PRALES je jeho DŮM, jeho PALÁC! Když kanoe shnije, bleskově a mistrně si vlastnoručně vyřeže jinou, stačí mu pouhý nůž! Nikomu doopravdy neslouží. Je SVOBODNÝ. Šaman neuvažuje jako lidská bytost. Je to mimozemšťan na pracovní dovolené na Zemi. A během této dovolené jakoby mimoděk, s neobyčejnou grácií, ovšem nesmírně pomůže mnoha lidem... Já vlastně NEZNÁM na této planetě nikoho jiného, kdo by dokázal TAK ÚČINNĚ a TAK RYCHLE pomoci lidem... Rakovina, nebo dokonce i AIDS - to TADY v deštném pralese nejsou nevyléčitelné nemoci! Indický "guru" povídá o čakrách. Šaman Ti je ukáže a naučí Tě je používat... Guru mluví vágně a všeobecně o reinkarnaci. Šaman Ti Tvé minulé životy ukáže! Náboženství a duchovno cosi říkají o duši. Šaman Tě vytělesní a ukáže Ti, že TY SÁM jsi ta duse! V knihách zabývajících se klinickou smrtí se píše o pravděpodobném životě po smrti... Šaman Tě dovede k Tvým "mrtvým", aby Ti sami vysvětlili, co je to astrál a jak chutná posmrtný život!
 

Proč jsi vlastně nezačal brát lidi k šamanům hned, jak jsi zjistil, že mohou tolik pomoci?

Proč? Amazonie se v dobách, kdy jsem zde začal studovat všechny ty šamanské techniky velice odlišovala od té současné Amazonie, od Amazonie, kam za mnou začali jezdit zájemci o šamanskou práci... S lidmi jsem zatím stejně pracoval hlavně v peruánské části amazonského pralesa, která je dnes už relativně vůbec nejbezpečnější. Ale já se dostal do peruánské Amazonie v době, kdy to byla dokonce i tady, docela nedaleko Tarapota, dosud nepodrobená divočina. Dnes sahají pastviny a ranče daleko, daleko hloub - a rozloha „dobyté země“ se mnohonásobně zvětšila. Vzpomínám na svoji první cestu do Yurimaguas, odkud jsem později vozil expedice po řekách za šamany... Silnice z Tarapota představovala jen rozbahněné rýhy v pralese nad propastí a byla, stejně jako dnes, pověstná Perimetral Norte, kontrolovaná střídavě gangy pěstitelů koky a partyzány. Vládní vozy tudy jen stěží projížděly a nikdy se to úplně neobešlo bez alespoň symbolických dávek z kulometů... Všechny řeky neustále hlídala armáda a zdrogované posádky kulometných člunů byly schopné Vás prostě rozstřílet na kusy kvůli nějaké absurdní maličkosti. Nyní je situace už naprosto jiná. Za mých časů to byla cesta zcela mimo civilizaci. Yurimaguas se nacházel v jiném světě, ve světě z románů Garcíi Marquéze... Nikdy jste nevěděli, zda v něm během Vašeho pobytu v pralese mezitím nepřevzali vládu partyzáni. Na meandrujících řekách číhali piráti, skoro vždy zběhlí vojáci, co je hlad donutil opustit posádky, které nějaký šílený generál ponechal ztracené v džungli... Yurimaguas - to byl v zásadě shluk chatrčí kolem náměstí a divokých říčních přístavišť a více než jiné připomínal dobu, kdy ho založil ten svérázný český misionář Fritz... V jeho „ulicích“ bylo možné občas potkat skupinky bosých Indiánů kmene Chayahuita, kteří sem sjížděli po řece Paranapurá ze svých území a směňovali nádherné kůže ocelotů za cetky a nože... Indiánští mladíci fascinovaně pokukovali po mačetách třpytících se na tržišti. Jejich ženy měly tváře a nohy pomalované magickými čarami proti zlým kouzlům. Zrcátka a korálky pro ně představovaly poklady stejně jako před třemi sty lety - za dob pátera Fritze... Indiáni se obyvatel města báli a přesně si nebyli jisti, zda jsou to opravdoví lidé, nebo jen materializovaní démoni. Takže dnes máte velké štěstí, že i sem se dostala civilizace. Pro Indiány to takové štěstí není a je otázkou, co s nimi bude zítra...
 

Spočívá síla šamanů především ve znalosti léčivých rostlin?

Ne, spočívá v jejich schopnostech. Šaman je senzibil par excellence. Šamanova síla spočívá v tom, že ví, že je DUŠÍ. Ale amazonská vegetace je samozřejmě výjimečná. Ona obsahuje zvláštní a velmi mocnou energii. Mnohé amazonské rostliny mají moc změnit lidský život v něco velmi krásného... Brzy jsem si všiml, že dokonce i obyvatelé ubohých pralesních osad - různí ti věčně opilí mestizos a colonos – v podstatě srší zdravím. Pak jsem zjistil, že mají k  dispozici vskutku zázračné nápoje – elixíry připravované louhováním tak silných a TAK LÉČIVÝCH rostlin, že lidé, kteří je pijí, i když jinak vedou dost hrozný život,  jsou neobyčejně odolní a pomaleji stárnou. Ochmelkové tady do sebe kopou místo whisky naštěstí panáky lihových extraktů z rostlin síly, protože je to levnější chlast.Taky zjistili, že jsou to super účinná afrodiziaka! Oblíbených „Sedmero kořenů“, „Pracka pumy“, nebo „Zdivočelá děvka“ – to ale nejsou jen afrodiziaka, ale i VELMI léčivé bylinné výluhy... Amazonie je  tedy tam, kde je alespoň zčásti zachována, vždy skutečný Ráj. Ráj, kde i chlast, který jinde likviduje tělo a mysl, je nástrojem léčby - a dokáže skvěle čistit některé energetické dráhy a biopole.  
 

Slyšel jsem, že džungle trpí hlavně kvůli migraci nových osadníků, která je tady vládou podporována... Je to tak?

Očekávání všech colonos, přistěhovalců z těch velkých, špinavých a přelidněných měst, co vyrostla na pobřeží, sem do džungle, jsou samozřejmě jasná. Chtějí zde rychle zbohatnout. Snaží se samozřejmě vypálit prales, vybít zvěř a vyštvat ze "svých" území Indiány, kde se to jen dá... Hledají zlato, mahagon, provozují rybolov za pomoci trhavin na panenských řekách... Ale víte, TOHLE není skutečné nebezpečí! Madre Selva je ve skutečnosti silná a má své prostředky na zklidnění i tisíců všech těch potrhlých figurek, které do ní dnes pronikají... Kdokoliv se opravdu ocitne v té smaragdové hmotě, je vnitřně odzbrojen. Když ne hned, tak za měsíc - a do roka nejpozději. Džungle se dokáže bránit. Je to příliš dokonalý a silný kus živého vědomí. Na osadníky padá zvláštní letargie, podléhají domorodým kouzlům… Vůně miliónů stromů proniká hluboko do mozku. Člověk je v džungli jako opilý. Celý den sedí, klimbá nebo tupě, v pralesním transu civí na vodu v řece. Džungle se brání dokonale. Ne. Jediným SKUTEČNÝM nebezpečím jsou globální netvoři – naftové gangy vládnoucí planetě, které se nezastaví před ničím. Z dálky, ze sterilních klimatizovaných kanceláří, rozbíjejí klidně a vytrvale, bezcitnými a přesně mířenými ranami celou tu velkou a posvátnou konstrukci Života... To, co mění Amazonii nejvíc, co ji v současnosti DOOPRAVDY ničí, nejsou žádné vlny přistěhovalců, ale těžba nafty. Stále zvyšující se zájem o tuk Matky Země - jak říkají Indiáni - je strašná věc. Mnohé ještě včera panenské a zázračně živé řeky - řeky plné růžových delfínů a s mračny bílých volavek - byly naftovými koncerny náhle proměněny v jedovaté stoky. Amazonský prales je něco jako zahrada vysázená bohy. Je to skutečně výjimečné území. A obrovské plochy tohoto území, pokryté zázračným životem, jsou vládami za pakatel prodávány koncernům, které dopředu počítají se zákeřnou likvidací všeho, co na těchto plochách žije – včetně domorodého obyvatelstva. Ještě nepřišel smrtelný úder, ale šamani ví, že jednou přijde.

Je situace opravdu v tomto směru tak nebezpečná? 

Situace je VELICE nebezpečná a VELICE vážná. Některé indiánské kmeny už byly v posledním roce, dvou zde v provinicii Loreto i Amazonas na horních tocích řek, kde nerušeně žily po staletí, doslova otráveny.  Není co lovit, zvěř vymřela, ryby jsou kontaminované, voda otrávená...     Víte, je strašné o tom vědět... Znal jsem místa, která na 100% splňovala archetypální vizi RÁJE. Ani jeden komár, jen křišťálově čisté řeky a vodopády, písečné pláže na březích, kam želvy snášejí po tisících vejce    a tak máš stále kvalitní potravu, stačí sbírat... Ale Ráj se zde dnes přes noc může změnit v to  nejstrašnější Peklo. Je to šílený proces destrukce Života. Je to CHLADNOKREVNÁ DESTRUKCE ve své nejhrůznější     formě. A tento proces se nezastavuje, naopak – je stále zrychlován. Připadá mi, že proces likvidace posledních ostrovů lidského božství na Zemi se až příliš podobá dokonale dirigovanému koncertu. Ti, kdo  celý tento záměrný proces iniciují a řídí, jsou skuteční géniové zla. Jsou  to velcí mistři zmaru. A jejich metody jsou bohužel v současném světě až obdivuhodně účinné a neponechávají stále skoro žádný prostor k obraně. „Život bude ubíjen jako had, jemuž bude na několikrát přeražena páteř“ – řekl mi starý šuarský šaman poté, co se jednou vrátil z rozšířeného stavu vědomí. Měl jasnou vizi budoucnosti svého lidu a svého území. V ní spatřil osud, který postihne přírodu a samy Šuary. Byl jsem na dosud nedotčených šuarských kmenových územích. Nic nesvědčilo o tom, že přijde zkáza...  Ale šuarský šaman řekl: „Moc démona roste. Dříve byl JURIRI daleko – daleko za velkými kopci a za velkými řekami. Ale brzy přijde sem a nic ho nezastaví. Vstoupí mezi nás. Vtělí se do našich dětí, které přestanou být našimi dětmi. Démon nás rozdělí, postaví úmyslně Šuara proti Šuarovi." Snažil jsem se ho uklidnit, ale nešlo to. Šaman se válel po zemi, hlasitě vzlykal a stále opakoval: "Už teď je konec. Brzy nic, nic nebude jako dřív.“ Víte, byla to doba smutných vizí, které se asi za rok naprosto přesně splnily. Byly to poslední šamanské vize ohlašující kompletní zánik ekosystémů a kmenových společenstev na řece Napo      a dalších řekách...  

Jak že nazývali toho démona?

JURIRI... Viděli ho jako zvláštní obludu... Později mi došlo, že ve skutečnosti viděli samo POLE civilizace, které jim připadalo celé jako veliký démon... Tělo démona JURIRI totiž vypadá v indiánských vizích jako spleť temných chapadel, po nichž jezdí sem a tam objekty na kolech. Byl to přesný popis dálnic, které tito Indiáni nikdy nespatřili. Chapadla démona JURIRI ovíjejí Zemi a rdousí ji. JURIRI vydechuje jedovatý dým a do čistých vod močí jed. JURIRI úmyslně pouští svůj jed do řek a do posvátných jezer. JURIRI vše ničí, za sebou nechává odporný pach a mrtvý popel a naopak do sebe nenávratně vtahuje vše živé. JURIRI  je STÁLE hladový, chce chlemtat "tuk Matky Země" - a nikdy ho nebude mít dost, dokud všechen nevysaje. Žere stromy, zvířata. Vše, co žije, mizí v jeho tlamách. Magickým Cílem JURIRI je zabít a pohltit Zemi. Všude, kam přijde, zabodává do Matky obří černé magické oštěpy, aby hojně krvácela. (Lze lépe popsat indiánským jazykem těžební věže?) JURIRI páchne a líhnou se v něm nestvůrné, obrovské mouchy, které když letí, strašně řvou. Těmto mouchám se říká TOCO‑TOCO a nelze  je sestřelit šípem, ani šipkami potřenými jedem curare. Jsou příliš silné a zlé a jsou z kovu. JURIRI vysílá tyto mouchy, které se v něm líhnou, aby hledaly na Matce místa, která jsou nezraněná, čistá - aby ji i tam mohl smrtelně zasáhnout. Tyto „mouchy“ známé Indiánům již předem ze šamanských vizí skutečně přilétly! Byly to vrtulníky naftařských společností.