design and code by Werner Dweight
Tímto sepsáním svého příběhu se snažím alespoň částečně odvděčit za velikou Petrovu pomoc (také odpovědět na dotazy, zda-li Petrovy meditace fungují jen při poslechu z nahrávek) a hlavně poděkovat Petrovi za jeden z nejhezčích – možná se ukáže jako vůbec nejhezčí příběh z mého života. I přestože jeho začátek byl tak nelehký.
Začalo to celé – jak jinak- na podzim roku 2012, kdy jsem začala cítit příznaky hlubokého vyčerpání a přepracovanosti, které vyústilo v naprostou ztrátu schopnosti normálně usnout a spát. Celkový kolaps neurologického systému na sebe nenechal dlouho čekat- přesně 10 dní. Ty dny a noci co následovaly byly očistec na zemi- mimo postel závratě a naprostá vyčerpanost, pocity že se pohybuji v mlze a při ulehnutí prudké záškuby a křeče v mozku- naštěstí nic z toho nebolelo. Jen mozek prostě nebyl částečně funkční- až tehdy jsem si uvědomila, co mozek zvládá, aniž my si toho všímáme. Takže jsem jen ležela v tichu bez možnosti si třeba číst, nebo něco sledovat a byla i omezena moje schopnost vizualizace, či nějakého složitější přemýšlení. No a samozřejmě bez spánku. Při pokusech vyhledat lékařskou odbornou pomoc jsem si připadala jako ve špatném snu- až na sedmý pokus jsem našla inteligentní neurologa, který mne začal nějak léčit. Teprve po 6 měsících jsem byla schopná částečně fungovat a začít trochu pracovat. Pak ale stačilo trochu pracovního vytížení – odehrála jsem se svojí hudební skupinou pár těžších koncertů a pokračování hororu na sebe nenechalo čekat. Musela jsem ulehnout znovu s naprostým vyčerpáním a s pocitem černé díry na prsou jsem už nedokázala vstát s postele. Pochopila jsem, že se můj dosavadní život zcela zhroutil a že už nemám moc šancí, jak se z toho dostat. (Samozřejmě že jsem před druhým kolapsem vyzkoušela všechno, co jsem uměla i z alternativních metod, ale nic nepomohlo.) A tehdy mi kamarád senzibil doporučil, ať si nechám dát tzv. poslední pomazání od katolického kněze- dnes se to nazývá svátost nemocných. Vzpomněla jsem si na jedno roztomilou poučku, že po tomto úkonu se buď člověk uzdraví nebo zemře, což mi přišlo ideální řešení - tak jsem do toho šla. A výsledek se dostavil - nezemřela jsem, místo toho soucitná kolegyně z kapely na doporučení své kamarádky mi přeposlala odkaz na facebook Petra Chobota a to s kamarádčinými památnými slovy „Pošli jí to, to by jí mohlo pomoct“ No a už jsem v tom lítala. Vyposlechla jsme první videa, a začala se uvnitř s Petrem potýkat a hledala někoho, kdo by mi řekl, co to je proboha za člověka. Internetové pomluvy mi přišly jako hodně nedůvěryhodný zdroj informací, ale poněkud varující. A samozřejmě NIKDO z mých nejbližších přátel, přestože se všichni už dlouhá léta v Praze zabýváme spirituelnem v různých podobách- NIKDO Petra nejen neznal, ale v podstatně o něm ani moc neslyšel. A to byla moje první PCH výuka- sama bez cizí pomoci, jsem si musela rozhodnout , zda-li tenhle člověk je pravdivý nebo ne. Moje duše se ale Petra chopila, jako žíznivý plného poháru a odmítala brát ohled na jakékoli rozumování, pochybnosti či pomluvy. Tato zkušenost se mi pak později často hodila. A tím začala pro mne nádherná a krásně dobrodružná cesta nejen za uzdravením, ale hlavně za vnitřní SVOBODOU a PROMĚNOU, na kterou jsem celý svůj život stále- později už hodně zoufale a skoro beznadějně čekala. Celá krize, kterou jsem prošla, než se objevil na scéně Petr, trvala přesně – velmi signifikantně- devět měsíců.
Poté jsem si vyhledala všechny dostupné Petrovy přednášky a začala je poslouchat každý večer, co jsem vydržela. A začínala jsem ožívat. Ihned jsem zakoupila všechna Petrova CD a vyzkoušela meditace. První reakce zdevastovaného organizmu byly drsné, uvolňování stresů v těle mi dávalo zabrat. Při této příležitosti jsem měla možnost zjistit, že z Petrových přednášek jde stejně silná energie, jako z meditací. Abych to vydržela, musela jsem si chvílemi dávat pauzu i od přednášek. Ale moje duše ožívala a začínala jásat a vznášet se v přívalu informací, které jsem tak postrádala. Vzpomínám, jak jsem se ještě sotva plížila a už jsem si srdnatě opakovala „Jsem mocná kosmická bytost!“ Tou dobou to byl spíš takový něžný kosmický humor. A při Petrových slovech v jedné přednášce- „Musíte se probudit“, jsem najednou vyskočila a byla jsem venku z toho temného snu, který mne halil. Už jsem se tam nikdy nevrátila.
Po měsíci meditací jsem už byla postavena před situaci, kdy jsem byla nucena vyzkoušet nově se rodící schopnosti léčení a to při srdeční příhodě svého tehdejšího přítele- lékaře. Přestože jsem vůbec ještě nebyla energeticky v pořádku, k mému vlastnímu úžasu léčení zafungovalo s naprostým úspěchem. Takže mohu potvrdit Petrova slova- první se rozvinula schopnost léčení. Od té doby jsem si t vyzkoušela často i léčení na dálku a opět mohu potvrdit – funguje i to. Také ráda vzpomínám na svůj první pokus s přací meditací- chvíli mi trvalo než padla zábrana přát si sobecky něco pro sebe, ale přání pak ze mne vyletělo nezadržitelně jako výstřel- po všech těch měsících a vlastně i letech úzkostí a strachů, které nešly překonat, jsem si mocně přála zbavit se všech destruktivních forem strachu. Jaký byl můj šok, když po třetí meditaci s tímto záměrem, najednou strach, úzkost a tlak v solaru zmizely a už se neobjevily, nebo jen minimálně- ale zbraň už jsem znala. Bylo to jakoby mne někdo pustil z vězení na svobodu. A to byl teprve jen začátek.
Jelikož jsem začala pracovat s meditacemi na podzim roku 2013, kdy Petr neměl semináře až do jara roku 2014 a Petra jsem nikdy osobně neviděla, přesto jsem se pomocí meditací poslouchaných jen z nahrávek téměř zcela uzdravila. A samozřejmě ve svém nadšení ze svého zdravení, jsme předala svoji radostnou zvěst i s meditacemi všem mým nejbližším přátelům. I oni se vrhli na meditace se slovy „Cos nám to přinesla? Dyť to je absolutně skvělý!!!!“ a dá se říci, že v mém okolí Petrova práce změnila radikálně životy nejméně osmi lidem.
Pocit, že mne Petr pustil z vězení, kde bych byla zavřená do konce svého života bez odvolání , mne neopouštěl a umocnil se ještě po prvním absolvovaném semináři, kdy mi odpadla obrovská tíha z hrudi a moje duše se radovala ze života a ze svých nových křídel A opět- to byl jen začátek.
Jediné co jsem si nedokázala uzdravit jen přes nahrávky, byla moje tragická nespavost a nemožnost normálně usnout. Proto jsem na třetím semináři poprosila Petra o pomoc - jednou větou mi poradil co mám dělat a druhou větou mi slíbil pomoc. Moc jsme nevěřila ani jednomu, no ale v noci jsem vyzkoušela dle rady a jaké bylo mé překvapení, když jsem se probudila až ráno. Tím pádem už jsem věděla jak si pomoci sama, ale ani Petr asi nezahálel, jelikož za týden po dalším semináři už jsem spala normálně, jako všichni ostatní lidé a i bez uspávacích prostředků i metod. Nádhera.
Mezitím já i mí přátelé jsme absolvovali tolik seminářů, kolik jen jsme stihli a v létě pravidelně vyrážíme na pobyt do Chorvatska- nedovedu si už dnes představit, že bych jela na nějakou jinou dovolenou. Stále vnímám, jak se život mojí duše probouzí a schopnosti se rozvíjejí, ne po měsících, ale mnohdy týden od týdne. Už v současné chvíli by všechny krásné, vtipné i perné zážitky s Petrovou prací vydaly materiál na malý literární útvar. Není to vždycky jen procházka růžovou zahradou, ale intenzivně žiji ŽIVOT – se svými dobrodružstvími a zákoutími a hlavně s narůstající SVOBODOU, která OPRAVDU znamená štěstí.
A jednou z nejúžasnějších věcí, které jsem se dozvěděla a naučila je, že mám právo i schopnost se bránit proti manipulaci zla a dokázat kladně ovlivnit dění v celém světě, že nejsem bezmocná loutka v šachových hrách mocných .
A tak Ti Petře, z celého svého rozšiřujícího srdce DĚKUJI za AMNESTII , DĚKUJI Ti za POSKYTNUTÍ ZBRANÍ HROMADÉ POMOCI a velice DĚKUJI za tenhle celý skvělý pokračující PŘÍBĚH!!!
Jana
