PCH se narodil v bývalém Československu ve městě Tábor 3. července v 7:30 ráno roku 1967.

Jeho inkarnace byla od samého počátku velice odlišná od osudu většiny lidí. Jeho vědomí neprošlo "clonou zapomnění " a šlo tedy o tzv. vědomé vtělení. Tedy od počátku si byl vědom toho, že není tělem, člověkem atd… Pamatoval si přesně svůj vstup do embrya, výběr vhodného těla, rodičů a prostředí. Už to nesmírně silně určovalo jeho další osudy.
Od dětství vnímal aury, energetická pole, mohl vědomě a záměrně opouštět své tělo a volně komunikovat s obyvateli jiných dimenzí. Už jako malé dítě začal okamžitě "učit" své okolí – ve škole psal a kreslil pro spolužáky zvláštní "kosmicke komixy", v nichž vysvětloval pojmy jako třetí oko, telepatie, putování v podobě shluku mysli z planety na planetu, jev UFO, popisoval obyvatele jiných světů a jejich návštěvy Země. Neustále opakoval, že není z tohoto světa a ve svých "komixech" popisoval běžně jiné dimenze, časoprostorové brány a mimozemské základny na Ganymedu a Callystu… Je zajímavé, že už v té době se v jeho dětských kresbách ob jevují např. obrazy tzv. Greys, tedy mimozemšťanů, kteří se stali známými až mnohem později, v 80tých letech. Popisoval i únosy lidí a různé pro Zemi "příznivé" a "nepříznivé" frakce těchto bytostí. "Malý Petřík" v té době dokonce chtěl po svých spolužácích, aby meditovali na to, že mají velké hlavy a oči a průzračné a holé lebky a že se jim prodlužují prsty – s tím, že se tak lépe vyladí na své kosmické "kolegy". Tvrdil, že není výhodné být člověkem, je nutné se proměnit v bytost typu "TUATA NAN". To měla být jakási vyšší verze člověka se zářícím světelným okem nad kořenem nosu, mozkem ze světla a průsvitným jemným tělem menších rozměrů. Je zajímavé, že slova „Tuatha naaan“ znamenají ve starokeltštině „svatý národ“… Považoval tuto transformaci za možnou u dětí a radil dětem, aby nevěřily svým rodičům a dospělým vůbec, neboť ti jsou určeni pouze k "vyhynutí". Ve svých komixech jmenoval dva hlavní nepřátele přerodu v bytosti světla: "rodiče a policajty"…
V roce 1984 byl PCH podivnou náhodou vybrán pro studium vyšší nervové činnosti a biologie mozku na univerzitě v bývalém Leningradě (dnes Sankt Petersburg v Rusku). Zde se ve velmi mladém věku seznámil s výzkumy psychiky, které patřily k možná vůbec nejhlubším v bývalém Sovětském imperiu a celém tehdejším tzv. "Východním bloku", tedy v Rusku a jeho vazalských zemích. Zde, na katedře akademika Vasiljeva (vědec známý svými výzkumy telepatie) pochopil, že masy lidí jsou doslova voděny za nos, jelikož jsou jim zcela utajovány výsledky exaktního vědeckého bádání na poli mimosmyslové ho vnímání a mentální podstaty člověka. Rozhodl se  zasvětit svůj život výzkumu vědomí a  rozvíjení a  pochopení  svých  schopností.
V příštím roce poprvé navštívil Střední Asii, kde se setkal se súfijskými mistry a začal studovat techniky islámského mysticismu. Díky své senzitivitě a informacím od súfiů nalezl tehdy ve Střední Asii jakési průchody do jiné dimenze bytí, do prostoru, kterému se  v místní tradici říká "Shambhallah". PCH popisoval tento prostor jako jakousi quasihmotnou učebnu a systém základen pro pomoc Zemi, které spravují bytosti z různých hladin existence a různých vibračně vyšších světů. Zde PCH procházel velmi intezivní výukou. Zajímavým aspektem pobytu v této zóně bylo podle PCH to, že části pobytu zde chyběly někdy ve vědomé paměti a bylo možné si na ně vzpomenout až po několika letech.

 

V Leningradě již v roce 1984 přesně předpověděl rozpad sovětského impéria  a další změny a události, k nimž pak skutečně došlo, včetně válek v Zakavkazsku atd… Svými schopnostmi zaujal patrně tehdejší tajné služby, popisoval honičky s agenty "KGB" – při jedné z nich přežil skok z Palácového mostu do ledové Něvy. Údajně ho zachránilo speciální energetické pole, které kolem něj vytvářely bytosti z jiné dimenze, jakýsi ochranný štít.

 

V roce 1989 a 1990 byl PCH pozorovatelem v několika ohniskách ozbrojených konfliktů, především v Náhorním Karabachu. Oficiálně pracoval pro zpravodajskou službu, jeho poslání bylo však zcela jiné: z vyšších dimenzí dostal úkol utlumovat konflikty na planetě Zemi vytvářením polí zvláštní mentální energie v místech válek a přímo na bojišti. PCH někdy vzpomínal na situace, kdy pomoci této energie, posílané "shora", bylo možné zastavovat tanky nebo čelit bez škrábnutí přímé palbě z kulometu. Na Náhorním Karabachu byl ovšem PCH přesto zraněn – kulka zasáhla jeho lebku. Ovšem právě díky oné speciální energii došlo k tomu, že neprolétla stěnou lebky, ale zastavila se v ní. PCH vzpomínal na tuto misi jako na nesmírně náročnou etapu svého života, která ho značně ovlivnila. Byl konfrontován s lidskou primitivitou a zlem v jeho nejhorších podobách. V reakci na jeho zoufalství ze stavu lidstva mu zde kosmické bytosti vysvětlily, že jediná cesta k míru a radosti na Zemi je cíleně měnit vědomí lidí masově "k lepšímu" cestou veřejné výuky. Zjistil, že  jakákoliv forma nacionalismu a náboženství slouží pouze k zastavení člověka na jeho cestě k Pravdě a Sebepoznání. Pochopil prý tehdy, že v člověku jsou 2 bytosti – primitivní dravec a světelné kosmické jádro. Jedinou cestou k dobru může být sebeidentifikace s nesmrtelným světelným jádrem.
Velmi zajímavá je také role PCH v tzv. sametové revoluci v bývalém Československu. Ač zcela apolitický, byl v těsném kontaktu s předními disidenty a už rok před politickými změnami přesně předpovídal další vývoj událostí. Byl u zrodu revoluce přímo na Národní třídě, dopředu věděl, že dojde v tomto místě ke střetu a vytvářel zde pole speciální energie, které mělo zabránit, aby došlo ke ztrátě na životech. Poté odletěl do Moskvy (průvodní listiny a prostředky k této misi obdržel přímo z rukou manželů Havlových!). V Moskvě vystoupil v ruském parlamentu a plamennou řečí obrátil sympatie na stranu tehdejší revoluce. Dokonce zde měl osobní schůzky s vysokými ruskými generály, kteří ostře vystupovali proti stažení ruských vojsk ze střední Evropy – podle jeho vlastních slov je měl za úkol "přeprogramovat k do-  brému". Z Moskvy odjel hned do Rumunska, kde zuřila občanská válka a byl zde až do konce tohoto konfliktu, protože bylo třeba polem mimozemské energie "zmírnit utrpení obyvatel".

 

PCH se přátelil s předními ruskými fyziky, poznal se i s A. Sacharovem,  autorem ruské vodíkové pumy. Pobýval dlouho v "zakázaném městě" Gorkij, kam byly soustředěny tzv. utajované výzkumy, včetně výzkumu mimosmyslového vnímání, telepatie, dálkové hypnózy, telekineze a podobně. Zde se dostal do úzkého vztahu s akademikem Jeremilovem, který v Gorkém vedl vládní projekt výzkumu mimozemských aktivit na Zemi, speciálně na území bývalého Svazu sovětských republik. Díky svým schopnostem mohl PCH pomoci obohatit tento výzkum a zpětně také on získával naprosto unikátní informace. PCH si zde potvrdil to, co už dávno věděl: veřejnost je jen naprosto nevědomá, cíleně dezorientovaná a dezinformovaná masa, považovaná vojenskými a jinými "elitními" skupinami za pouhé hejno prosťáčků, novodobých sociálních otroků.
PCH se díky svým přátelům dostal do laboratoří, kde byly využity v praxi objevy vědců Kozyreva, Shipova, Akimova a jiných, kteří postulovali teorii torsionového pole jako zdroje telepatických a jiných schopností. Zde viděl jak fungují torsionové generátory aplikované i jako zbraně proti civilnímu obyvatelstvu díky své schopnosti měnit masové vědomí nebo ho nasměrovat k určitým předem zvoleným objektům zájmu.
V Gorkém absolvoval PCH také speciální dlouhodobý výcvik mimosmyslového vnímání, během kterého se učil zvládat své schopnosti i v extrémních podmínkách. Na Urale sloužil jako medium při spojování se s posádkami tzv. UFO lodi, které PCH považoval spíše za objekty z jiné dimenze či času, než za klasické "mimozemské lodě".
Během jedné rutinní operace spojené se soustředěním mysli a dálkovým vnímáním došlo prý k události, která byla pro PCH převratná: přímo v prostoru základny došlo prý k fyzické materializaci bytosti, která se telepaticky představila jako Kristus, vystřelila do PCH oslnivě zlatý kříž a sdělila mu – a současně všem přítomným – že má před sebou učitelskou misi, kterou musí splnit. Záhy poté došlo za podobných okolností k druhé materializaci bytosti z jiné dimenze, která se představila jako "Marie Matka" a tato bytost opět sdělila jak PCH, tak i všem přítomným, že PCH čeká důležitá učitelská mise. Kromě toho popsala veřejně budoucí události ze života PCH, které se později skutečně staly a předpověděla, že PCH čeká velmi nelehký úkol, pronásledování a takřka mučednický osud, ale že neexistuje jiná cesta a je nutné lidem předat Vyšší Pravdu. V tomto smyslu je pozoruhodné, že PCH nebyl nikdy – ani před touto událostí a vlastně ani po ní – nábožensky založen.

I když PCH rozhodně neměl a nemá náboženské cítění, působily na něj bytosti, které se zmaterializovaly "velmi dobrým dojmem" a na základě jejich rady odjel do Prahy. Ve skutečnosti mu ovšem role veřejného mluvčího nevyhovovala a doufal, že se mu podaří se jí "nějakým energetickým manévrem" vyhnout. V Čechách ho o potřebě veřejně působit nakonec zřejmě přesvědčila mystička Míla Tomášová, které si PCH velice vážil. Vzpomínal, jak mu během jednoho jejich setkání kdesi v lese popsala přesně jeho minulost i budoucnost, jeho vztahy s lidmi, "prostě vše"… Míla Tomášová předpověděla PCH, že bude pronásledován, ale že musí svůj úkol splnit a že ho nakonec také splní. S MT spojovalo PCH jakési společné "mimozemské pole", věřil, že byla bytostí inkarnovanou též "odjinud", takže se jí její pozemské životy příliš nedotkly a zůstala v bdělém stavu vědomí. PCH začal přednášet veřejně v roce 1992 Praze a jeho neopakovatelné přednášky vzbudily okamžitě značný zájem nejen unikátním obsahem, ale také zvláštní energií v sálech, která při nich vznikala. Více lidí např. vnímalo kolem PCH zlatou záři zatímco přednášel, jiní cítili, že vstupují v sále spontánně do změněného stavu vědomí. Jiní opět referovali o přítomnosti světelných postav kolem PCH a podobně. Samozřejmě, že návštěvníci byli především zaujati obsahem přednášek PCH, které byly každá jakoby neopakovatelným kosmickým "show", plným humoru, lásky a inspirace. PCH byl schopen mluvit bez přestávky celé hodiny, naprosto plynule, jako by i velmi složitý text odněkud prostě četl. Později PCH svým spolupracovníkům prozradil, že skutečně většinu přednášek "čte" – jako by byl napojen na vyšší zdroj. Žertem sám sebe označoval jako "organické rádio". Přednášky obsahovaly podrobný popis energetických center člověka – tzv. čaker, napojení těchto center na jiné dimenze a paralelní světy, PCH podrobně popisoval astrální realitu a strukturu celého Universa. Počátkem 90tých let působily informace, které takto PCH předával, doslova jako zjevení. Působilo to, jako by k lidem mluvil v masce mladého pohledného muže starý jógín kombinovaný s návštěvníkem z jiné planety… Někteří lidé byli šokováni samozřejmostí, se kterou PCH předkládal naprosto "nelidské" pravdy a informace. Sály, v nichž PCH přednášel, byly vždy nabité do posledního místa, často vzadu ještě stáli natlačeni lidé, na které už nezbylo místo. Při vstupu jste měli často dojem, že jdete spíše na koncert rockové hvězdy než na náročnou přednášku, týkající se ezoterických témat. Návštěvnost přednášek stále gradovala, památná vystoupení PCH "Na Vltavské" dosahovala návštěvnosti až tisíce -! – lidí. V polovině 90tých let došlo ve veřejné práci PCH ke změně: začal preferovat výcvik lidí před prostým předáváním informací. Tvrdil dokonce, že veřejnost není ještě připravena přijmout Pravdu o existenci a že pravdivé informace o astrálu či mimozemšťanech mohou lidem i škodit, protože si je nedokážou zaintegrovat do svých životů a vnímají je jen jako senzaci. Ovšem doopravdy přednášky PCH bezpochyby pomohly tisícům lidí se zorientovat i  v jejich lidských životech a inspirovaly je k mnohem hlubšímu prožívání své existence. PCH ovšem preferoval semináře, kde začal vyučovat originální metody tělesné relaxace a meditace, které vedly až ke schopnostem exteriorizace (vědomého opuštění těla), možností najít v sobě záznamy všech tzv. minulých životů a podobně.

Semináře PCH byly stejně neopakovatelné jako jeho přednášky, spojoval je ale jednotný záměr: umožnit pokud možno každému ZAŽÍT to, že je něčím víc, než jen tělem a člověkem. Některé semináře byly zaměřené především na zvládnutí exteriorizace (stavu opuštění těla), jiné na odblokovaní informace o předchozích životech, ukryté v energetických centrech jedince. Bylo také mnoho seminářů, zaměřených na identifikaci s "bytostným jádrem" každého jedince, s jeho vnitřním skutečným, nesmrtelným Já. Byly také meditace sloužící přímo k napojení na Absolutno, na Základní Vědomí, které je Jádrem a Podstatou všeho. Nejdůležitějším rysem těchto meditací bylo to, že lidé doslova masově skutečně zažívali rozšířené stavy vědomí, sebepoznání a astrální cesty mimo tělo, něco, o čem se v podstatě mnohdy před tím neodvažovali ani snít, nebo to znali pouze teoreticky např. z literatury. Semináři PCH prošly v 90tých letech stovky a stovky lidí a absolventů stále přibývalo. Začaly se šířit nahrávky meditací, protože lidé zjistili, že také tyto nahrávky fungují, to jest mají stejný "vytělesňující" nebo jiný efekt. Zjistilo se, že meditace PCH mají velmi významný léčebný efekt, a to velmi zvýšilo jejich přitažlivost. PCH pracoval tak, že meditace řídil svým hlasem, prohluboval je neustále, až dosáhl potřebného efektu. Objasňoval, že na jeho hlas se namotává jakási energie odjinud, která vlastně hraje klíčovou roli v celém procesu. V sálech, kde meditace probíhaly, docházelo k neuvěřitelnému efektu koncentrování energie, často stačilo do takového prostředí prostě vstoupit a lidé se samovolně dostávali do změněného stavu vědomí. PCH se nacházel během své práce v jakémsi druhu transu, většinou přednášel své meditační texty se zavřenýma očima nebo s nepřítomným pohledem. Meditační texty mu byly projektovány přímo do vědomí z kosmických zdrojů a byly naprosto dokonalé. Vypadalo to, jakoby PCH četl dokonale básně, které s vámi ovšem pracovaly a dělaly s vámi neuvěřitelné věci. Každý se už po pár slovech dostal do stavu odpoutání se od běžného světa. Takovéto meditace trvaly někdy i několik hodin nebo byly kratší a během dne se tímto způsobem projektovala celá řada jednotlivých meditací.

PCH se přes masový zájem o jeho akce nikdy neprezentoval jako guru, nebo učitel – obvykle sděloval, že mu role gurua nic neříká a že je pouze "technický pracovník". Nicméně někteří lidé, posedlí potřebou "uctívat" se z PCH snažili pro sebe gurua udělat a byli konsternováni, když se PCH programově této roli vyhýbal. Ve skutečnosti PCH nabízel naprosto nový model práce a výuky, tvrdil, že čas "guruů" již skončil a měla by ho nahradit epocha vzájemného přátelství, vzájemné úcty a všeobecné lásky, která nezná "uctívání" a ponižování se před dominantními "opičáky v rouchách". Většině lidí byla tato nová cesta vnitřně blízká a sympatická, bylo ale i dost takových, kteří se báli ztráty svých jistot a vyčítali PCH, že boří a ničí úplně všechno "lidské", že dostatečně nectí "tradice", že se namísto důstojné role gurua, které by rozuměli, stal nebezpečně nezařaditelným charizmatickým budičem spících. Každý, kdo navštívil jakoukoliv akci PCH, byl doslova otřesen jeho mocným charizma, jeho vyzařováním. V tomto kontextu bylo a je směšné číst výplody zoufalců, kteří PCH nemohli a dodnes nemohou prominout, že se  stal přirozeně i idolem dívek a místo jeho úžasné práce, která nesmírně pomohla tisícům lidí, se zaobírají raději jeho údajnými "milostnými aférami" a jinými bezvýznamnými detaily jeho života. Je pravda, že PCH se v lidských vztazích nikdy dobře neorientoval, od dětství nechápal lidské postoje a možná ho ani přiliš nezajímaly. Někdy se zmínil o tom, že pochází ze světa, v němž je JEN láska a všichni navzájem zde sdílejí JEDNO vědomí, zatímco zůstávají individualitami, ale bez ega. Skutečně nectil lidské hodnoty jako je "rodina", "vlast", "náboženství" a považoval je za pouhé zvířecí atavismy, za projevy divošství. Zároveň ale zcela respektoval právo každé bytosti na stav její mysli a na to, co prožívá – považoval Zemi za "rozvojovou planetu" která má před sebou tisíce let vývoje, současnost vnímal jako jakýsi pravěk, říkal, že Země je ještě velice mladá a potřebuje nutně čas ke svému dospívání. Tvrdil, že do vývoje Země nelze nešetrně zasahovat, spíše ho sledovat a inspirovat čas od času její obyvatele k akceleraci evoluce.

V první polovině 90tých let měl PCH vizi letícího bílého kondora nad českou krajinou a údajně se během procházek v přírodě náhle ocital v neznámých místech, která vypadala jako by patřila do Jižní Ameriky. Bytosti z vyšších dimenzí sdělily PCH, že je naplánována jeho cesta do Jižní Ameriky, kterou má podniknout. Když pak přistál ve Venezuele a odjel k moři, okamžitě poznal pláž, na níž se opakovaně objevoval už měsíce před tím ve svých vizích. Zde na něj čekala indiánsko černošská šamanka, která se na toto místo dostavila, protože ji to bylo sděleno v živém snu. Začal dlouhý a dobrodružný pobyt PCH na jihoamerickém kontinentě.
V brazilském státě Acre byl přijat členy náboženského hnutí Santo Daime, kteří na základě proroctví svého zakladatele očekávali příchod kohosi, jehož popis odpovídal PCH, byl proto ubytován u prezidenta tohoto hnutí, které spojilo křesťanský katolický mysticismus s domorodým rituálem pití odvaru ze zvláštních amazonských lián, který umožňuje výstupy z těla. PCH byl během náboženských rituálů hluboko v džungli na řece Acre, kam se členové tohoto kultu uchýlili, instruován bytostmi z vyšších dimenzí a byl mu sdělen význam džungle a jejích rostlin pro transformaci lidského vědomí. PCH ovšem očekávání členů tohoto brazilského hnutí nenaplnil (věřili, že nastává šťastná nová doba pro jejich kult), neboť po delší době strávené s nimi v džungli doporučil jeho vůdci, aby kult rozpustil, neboť náboženství může pouze zabránit člověku na cestě k Osvícení. Poté odešel a soustředil se na kontakt s indiánskými kmeny.
Pobýval u kmene Apurina a Yanomamo v Brazílii, zažil boje mezi Indiány a garim  peiros – zlatokopy, pobýval v zajetí u partyzánů v Kolumbii, nakonec se dostal na zvláštní silová místa v Andách a v horské džungli, kam byl navigován "vnitřním kompasem" a za asistence indiánských šamanů. Zde se dostával do hluboce změněných stavů bytí, kdy mu i jeho tělesná hmota připadala snadno ovladatelná, jako by byla pouhou iluzí.

PCH se do Jižní Ameriky znova a znova vracel, až se stala doslova jeho druhým domovem. Postupně pobýval u kmene Bora, Yagua, Witoto, Chayahuita, Aguaruna, Camicura, Candoshi, Matchiguenga, Ese Eja a dalších. Všude se seznamoval s nejsil  nějšími kmenovými šamany, kterými byl nejčastěji už dopředu očekáván, a proto také jimi i celým kmenem velmi dobře přijat. Prošel náročným šamanským výcvikem a několikastupňovým "zasvěcením". PCH ovšem trávil také mnoho času v Andách, kde se seznamoval s mystickým odkazem Inků v podobě řady sofistikovaných energetických a mentálních technik, ovládaných horskými indiánskými kněžími P agos. Zde se učil především rozeznávat tzv. silová místa v krajině, místa výronu telurické zemské energie a místa, kam je koncentrována energie z kosmu. Jeho blízkými spolupracovníky se stali strážci chrámových pyramid v Andách, Indiáni Quechua a maestros od jezera Shimbe – členové mocné školy indiánských mágů z hor Cordillera Asul. Během svého výcviku v Jižní Americe začal PCH chápat, že cílem lidské evoluce musí být úplná transformace nejen vědomí, ale i fyzické hmoty těla – a jeho osobní prožitky mu dokázaly, že takováto transformace je možná.

Do Evropy se vracel pouze na kratší dobu, ale tato doba byla maximálně využita během seminářů, které zde pořádal. Začal podle vzoru šamanů vybírat stále víc pro svoji práci silová místa na zemském povrchu, která hledal pomocí map a astrálního cestování. Tvrdil, že i v Evropě jsou aktivní místa přechodu do jiných dimenzí, která vnímá. Jeho nejoblíbenějšími silovými zónami bylo pohoří Untersberg v Rakousku, hora Bardau v pohoří Rodna v Rumunsku, pohoří Pirin a melnické pískovcové pyramidy v Bulharsku, v Čechách pak Zlatý kopec u Prahy, Blaník a vápencove bradlo Pálava. Na Slovensku považoval PCH za nejsilnejší horu Križná ve Velké Fatře a jiná místa v okolí Bánské Bystrice (později se právě zde začaly objevovat tzv. kruhy v obilí) a jeskyně a kopce na východním Slovensku ve Voloveckých vrších. V Chorvatsku považoval za vibračně silný ostrůvek Maun – později zde došlo k přistání UFO, které po sobě zanechalo obrovskou stopu transformaci horniny. Místa konání seminářů volil tak, aby zóna byla v danou dobu maximálně "otevřena" a aktivní a nebylo výjimkou, že zájemci z Prahy museli absolvovat cestu např. do kopců na východním Slovensku, aby bylo dosaženo správného efektu.
Po vzoru šamanů začal také výjimečně doplňovat svoji práci fytoterapeutickými prostředky, míchal speciální směsi bylin, přičemž se orientoval především na základě aury konkrétní rostliny, její kompatibility s místem práce a s aurami účastníků. Bylinné nápoje PCH nabíjel vlastní energií – lépe řečeno energií, která byla skrze něj projektována – často za pomoci velkých krystalů nebo pyramid. Silová místa efekt jeho práce skutečně posílila, ale daleko nejsilnějším faktorem působení zůstávaly jím přímo řízené meditace, během kterých dosahovali lidé v obrovském počtu hluboce změněných stavů vědomí.

PCH během svých seminářů obnovil pro Evropany některé techniky, nepouží-  vané zřejmě už tisíce let – stačí jmenovat jen např. nabíjení vína energií záměru a tantrické meditace s bytostmi z vyšších dimenzi.
PCH kladl nesmírný důraz na PRAXI, kvůli praktickému výcviku velmi omezil své veřejné přednášky a věnoval se hlavně rozvíjení latentních schopností v jednotlivých lidech pomocí jím vyvinutých technik meditace. Tvrdil, že má mnohem větší cenu JEDEN osobní prožitek vědomého opuštění těla než stohy přečtených knih. Snažil se  v postupných krocích každého naučit stav vědomé exteriorizace, kdy tělo odpočívá a naše vlastní já je aktivní mimo tělo v této, nebo jiné dimenzi. PCH tvrdil, že skutečného poznání nelze dosáhnout bez ovládnutí vlastní mysli – a že to, co považujeme za zázračné "siddhis" a podobně, ve skutečnosti žádné "siddhis" nejsou, ale jedná se o základní normu rozumně sebe si vědomé bytosti, které musí být rozhodně dosaženo.
PCH předával schopnost vytělesnění pomoci systému velmi rafinovaných a neuvěřitelně účinných technik, jejichž základem byla nejhlubší relaxace svalové hmoty a pak procítění vlastní energie, vlastního Já za pomoci vizualizace, dechu a dalších prostředků.

Na akcích PCH či jen v jeho blízkosti jste měli okamžitě pocit, že se  nacházíte v ně  jakém naprosto odlišném světě, kde je "NORMA" něco zcela jiného, než v "lidské" realitě. Byl to často až jakoby fyzický pocit jiného prostoru, jako byste vstoupili do nějaké energetické bubliny, v níž je vše možné a vše je jinak, než vám celý život tvrdili. PCH iritoval mnohé, především tak zvaně duchovní lidi tím, že se doslova smál lidskému "duchovnu", považoval ho za snůšku pověr a hloupostí. Vykládal, že vlastně žádné duchovno neexistuje, že je zde jen energie a mysl, jeho výklady spíše připomínaly hodiny fyziky než spirituální sladké žvanění o andělích a "bohu". PCH tvrdil, že je nutné napřed se naučit ovládat hmotu a mysl – a až potom má kdokoliv šanci udržet se ve stavu hlubšího Sebe poznání nebo "Zření Pravdy". Říkal, že důkazem naší neschopnosti se probudit je třeba to, že se nám zdají sny, že jsme po usnutí těla nevědomí. "Pokud nebudete bdít ve snu, nebudete bdít nikdy" – upřesňoval. PCH byl vždy zoufale maximalistický, např. v užším kruhu si stěžoval, že je schopen materializovat jen "velmi malou větvičku" a byl z toho upřímně smutný. Neustále srovnával schopnosti dosahované jeho prací s možnostmi bytostí z naprosto jiných dimenzí či světů, jako by lidstvo se svými dogmaty co je "normální" či "možné" ani neexistovalo. Nepovažoval své schopnosti navštívit jiné osoby ve snu nebo vědomě opouštět tělo a navštěvovat "mrtvé" za nic zvláštního, jeho měřítkem byl Vesmír, nikoliv Země. Všemi prostředky se snažil předat okolí stav, ve kterém se sám nacházel spolu s možnostmi, které z toho vyplývaly. V mnoha nepřipravených lidech budil nutně nepochopení, ale množství lidí se naopak díky jeho technikám a působení skutečně naučilo např. probudit se ve snu a poté se  v bdělém stavu vědomí nacházet mimo spící fyzické tělo.

Pobyt PCH v Jižní Americe měl ještě jeden důležitý aspekt: prakticky stále zde v PCH probíhal se stupňující se intenzitou proces transformace, kdy pomo  cí posunování pozice "slučovacího bodu" v prvním energetickém centru a v jiných centrech prožíval v silových zónách spontánní posuny v prostoru a v čase, proměny fyzické hmoty, identity atd… Mnoho času trávil v naprosté samotě v  jeskyních v Pacifickém zlomu, vysoko v  Andách a samozřejmě v džungli, kde mu během tohoto procesu aktivně pomáhala řada indiánských šamanů.
PCH se stále víc přesvědčoval o tom, že  skutečná transformace mysli nutně ústí i  v naprostou transformaci těla a hmoty, které jsou pochopeny jako energeticko – informační iluze. PCH nikdy nevěřil tomu, že Poznání či "Nirvány" lze dosáhnout, aniž bychom totálně nepřeměnili sebe sama. Poznal, že v lidském stavu to není možné, protože se v tak vysokém stavu vědomí jednoduše nejsme schopni udržet. Člověk nemůže dosáhnout Poznání, ani Pravdy. Musí se stát něčím jiným, transformovat se ve zcela jinou bytost, stejně jako housenka není schopna létat – musí se přeměnit napřed v motýla. Pozemské duchovní systémy, nabízející "Osvícení", považoval PCH za podvod. Ve svém hledání cest k Dokonalosti se stále obracel na Kosmos, na zdroje mimo Zemi, na bytosti z jiných světů, které považoval za nesrovnatelně kompetentnější a moudřejší, než je cokoliv, co bylo a je nabízeno Zemi. Považoval Zemi za příliš mladý svět, Země pro něj byla "dezorientovaná holka – teenager". Vnímal čas zcela jiným způsobem, buddhismus byl pro něj např. mladou filosofií, křesťanství pak jen módním výstřelkem nedávné doby – tisíciletí chápal jako krátké periody větších "cyklů", v nichž se naše bytostná jádra (velmi volně přeloženo naše duše) inkarnují ve výcvikovém zařízení jménem Země… PCH se běžně napojoval na jakési celistvé informační pole minulosti (zrejmě to, čemu se někdy říká Akášická knihovna) a měl dokonalé a podrobné znalosti veškeré lidské historie tisíce let dozadu. Mohl hodiny popisovat minulost jakékoliv kultury, včetně kultur, které nejsou historicky ani známé – přičemž nečerpal z žádné literatury, PCH prakticky NIC nečetl a knihy ho nezajímaly. Tvrdil, ze přečíst si lze milionkrát víc za mnohem kratší dobu, stačí se vyladit na informační pole, přičemž získáme obje  ktivní informace, namísto překroucených a zkreslených zlomků dat, které nám poskytuje současné lidstvo.
PCH mluvil o přibližně 12ti vyspělých civilizacích, které v minulosti vznikly a opět zanikly na povrchu Země, upozorňoval ovšem, že SKUTEČNÁ civilizace na Zemi ještě nikdy nevznikla, byly to jen jakési první zkoušky. Zemi vnímal jako jeden z dlouhé řady cvičných světů, rozvojových planet rozmístěných v k tomu určených galaxiích, kam chodí bytostná jádra se trochu psychicky "povyrazit" nebo podstupují postupný proces "opracování" – to závisí na záměru světů, z nichž jsou vyslána. PCH vlastně vůbec nevěřil v existenci "člověka", všechny "lidi" chápal a patrně také vnímal jako bytostná jádra pocházející z Kosmu, připojená krátkodobě k biologickým jednotkám pozemského původu. Považoval slovo "člověk" za zbytečné.

Za nejbližší cíl naší evoluce považoval nutnost naučit se vědomě měnit fyzickou hmotu těla, rozpouštět ji, libovolně transformovat, posouvat ji v čase i prostoru. Tvrdil, že to je možné – stačí porozumět metabolismu našeho prvého energetického centra – první čakry. Jedině tímto způsobem lze zakončit inkarnační řetězec – proměnit ho kvalitativně v něco jiného. PAK započne rozvoj "spirituality" a vznikne konečně civilizovaná společnost relativně svobodných bytostí, které čekají další miliardy let (dle našeho současného vnímání času) náročné evoluce směrem k Absolutnímu Vědomí.

PCH nevěřil v žádnou "apokalypsu" nebo jiné blízké změny, další vývoj Země směrem k poněkud dokonalejší lidské existenci odhadoval na 3000 let, do 5000 let by podle něj mělo dojít k dosažení schopnosti plně ovládat fyzickou hmotu. I to považoval za nesmírně krátkou dobu a domníval se, že Země je šťastná planeta, pokud je jí umožněna takto rychlá evoluce. PCH říkal, že naše bytostné jádro vnímá čas jinak, takže i 1000 let je pro něj vlastně jen chvilka. PCH tvrdil, že mnozí z nás pamatují Velký Třesk, či událost, kterou tak nazýváme, spojenou se vznikem tohoto vesmíru – a jistě zažijeme i vzniky nových vesmírů za miliardy let – což je pro jádro naší bytosti poměrně blízká budoucnost. PCH nebyl nijak znepokojen možným zánikem Země, pokud se ho někdo dotazoval na budoucí katastrofu, při níž zanikne Země a lidstvo, s úsměvem odpovídal, že k tomu bohužel nedojde – a i kdyby došlo, nebude to pro nás nijak podstatné. Nepovažoval vůbec Zemi za těžiště dění ani naší existence, byl to jen jeden z miliónů světů, které se rodí a zanikají podobně jako lidé nebo zvířata. Hovořil o tom, že lidstvo zákonitě bude muset projít hlavně v několika budoucích staletích řadou větších a menších katastrof – ale že rozhodně nezanikne, protože to prostě "není v plánu". Srovnával lidskou pozemskou scénu s pískovištěm, které bylo vytvořeno pro hrající si děti – bábovičky mohou být tvořeny a bořeny, nic to neznamená.


PCH nikdy nekritizoval "konzumní" způsob života ani nevyčítal lidstvu, že je "nevyvinuté", naopak tvrdil, že pro milióny lidí je jezení hamburgeru a dívání se na televizi skvělou jógou a výborným duchovním cvičením, neboť jejich bytostná jádra pocházejí ze světů na ještě nižší frekvenci. Viděl, že Zemi navštěvuje několik typů bytostných jader z různých světů, která navzájem intenzívně kooperují. Za nejškodlivější evoluční úchylky lidstva považoval náboženství, neboť ta zastavují evoluci jedinců i skupin, zabraňují rozvinout v pozemšťanech schopnost soucitu a lásky a brzdí rozvoj mimosmyslového vnímání. Za nebezpečnou úchylku též považoval dominanci mužského principu na Zemi a potlačení ženského, považoval to za nemoc lidstva. PCH věřil, že lidstvo rozhodně čeká velmi dobrá budoucnost, ovšem nebude jí dosaženo skokem ani zadarmo, bude to vyžadovat ještě značně individuální a kolektivní úsilí. 21. století vnímal jako reinkarnaci 20. století na vyšší úrovni – tedy čeká nás v přibližně stejnou dobu cosi, jako 1. světová a 2. světová válka – ovšem ve zcela jiné, vibračně vyšší podobě, která bude překvapující právě tak, jako byly pro lidi 20. století překvapivé události jejich doby. Koncem 21. století má být lidstvo už na vyšší úrovni kooperace, soucitu bude více než dnes, inteligence se pozvolna zvýší. 22. století bude klidné, 23. opět zopakuje scénář 21. a 22. století… Vše je řízeno velkými kosmickými rytmy, podobá se to počítačové hře velikých rozměrů, nic se neděje "jen tak" a žádné náhody neexistují. Život je jako balet s přesnou choreografií. Tím, co se děje na Zemi, se baví určité druhy bytostí, které z kosmu spolupracují na scénáři – ale bavíme se tím také my, fádní existence by nás nebavila, odpoutávali bychom se od hry, nebyli bychom na ni soustředěni. Válka nebo revoluce je druh dramatu, nic víc, v budoucnu bude tento druh dramatických efektů nahrazen jejich jemnější a rafinovanější formou. Je směšné usilovat o "mír" na Zemi, pokud současně neusilujeme o skutečné Sebe poznání. Ze strany Vesmíru to ani není žádoucí, nemá to podporu, Vesmír požaduje dynamiku, změny, často dramatické a "násilné", dokud nás nedonutí dostat se na vyšší evoluční hladinu. Nikdo nám nedovolí na Zemi poklidně spát v rodinných domcích, budeme zasahováni novými a novými překvapivými impulsy a výzvami, dokud netransformujeme i tu poslední "housenku v motýla".

Za nejdůležitější evoluční krok tohoto a nejbližších století považuje Vesmír rozvoj našeho srdečního centra – což je spojeno se schopností SOUCÍTIT. Musíme překonat zvířecí programy, umístěné v našich spodních třech centrech, které v nás spouštějí prožívání a jednání založené na bázi primitivního egoismu. Egoismus není špatný, je jen přežitý, archaický. Proto nás zraňuje – jak svého nositele, tak jeho okolí. Zvířecí programy vytvářejí v lidech potřebu shlukovat se do stád, vedených dominantními skutečnými nebo imaginárními zvířecími vůdci – do náboženství, sekt, politických stran, států… Tyto shluky mají vlastní pseudovědomí a mohou na lidi zpětně snadno působit a měnit je ve své loutky. Nejsme žádní "lidé", jsme BYTOSTNÁ JÁDRA užívající dočasně organická vozítka – a je lhostejné, jakou značku to které vozítko má, zda je černé, žluté, bílé, zda na něj někdo vychytrale nalepil nálepku "křesťan", "muslim", "Rus", "Číňan", "Žid" nebo "Arab". K tomu, abychom přešli na stupeň myšlení, musíme se přestat identifikovat s rasou, národem, náboženstvím, společenskou vrstvou atd… Teprve PAK se můžeme začít rozvíjet. "Člověk" je synonymum EGA, toho, co všichni jógíni a mudrci všech kultur a dob považovali za blok, zabraňující v cestě k naší Podstatě, k našemu Sebe  poznání.

Člověk je iluze, určená k terminaci. K zániku dočasného jevu jménem "člověk" dojde buďto se znakem plus – jeho rozplynutím se v našem budoucím novém vědomí nebo se znakem mínus – lidská vozítka přestanou být postupně vyráběna replikačními biologickými procesy v důsledku změn klimatu a biologie na Zemi, jako se tomu stalo již mnohokrát v minulosti. Cílem není lidská civilizace, ani existence člověka – cílem je pouze naše Dokonalost, rozvoj nás samotných – bytostných jader. Člověk je jen pouhá nádoba, MY jsme její cenný nezničitelný obsah, přelévající se z jedné nádoby do druhé, dokud se nádobu nenaučí rozpustit … Koncepce DEHUMANIZACE, kterou PCH postuloval, je pro současnou lidskou bytost možná až hrůzně pravdivá. Obsahuje v sobě tisíciletou moudrost, probleskující i skrze pozemské duchovní systémy v jejich nejlepší podobě – hlavně ty naprosto nejstarší. Zároveň je to koncepce nová, vyloženě kosmická, přesahující dalece svým významem tento svět. PCH nebyl nikdy "uklidňující" nebo "chlácholící" – prostě jen sděloval Pravdu, kterou chtě nechtě mimosmyslově vnímal, s níž se denně setkával na svých cestách mimo tělo a v rozšířeném stavu vědomí, kdy komunikoval s jinými dimenzemi.

PCH považoval vždy za nesmírně důležité naučit se vědomě se exteriorizovat, tedy opouštět hmotné vozidlo, lidskou formu. Řada jeho seminářů byla speciálně věnovaná jen tomuto tématu. Považoval exteriorizaci za klíč k Poznání, neboť v tom  to stavu je každý okamžitě přesvědčen o tom, že není pouze tělo – jeho vědomí má možnost zaměřit se na sebe sama a rozvíjet se obrovskou rychlostí. Za nejúčinnější meditaci považoval meditaci mimo tělo. PCH vyvinul řadu rafinovaných technik řízené exteriorizace, díky kterým se o své skutečné identitě přesvědčila spousta lidí. Některé techniky souvisely s tzv. bdělým snem, známým v anglosaské literatuře pod názvem LUCID DREAM. PCH se snažil rozvíjet techniky, umožňující lidem se naučit bdít ve snu, tedy uvědomovat si, že jejich tělo právě kdesi leží a spí, zatímco oni se pohybují v jiné dimenzi reality, v tzv. snu. PCH považoval sny za zbytečné, za překážku na cestě k Sebe poznání. Měli bychom se zbavit všech snů a nahradit je bdělým stavem mysli v době spánku těla – to byl jeho cíl. Tvrdil, že v rozvinutějších světech vůbec sny neexistují, že jsou stavem nebezpečného útlumu vědomí, kdy jsme snadno ovlivnitelní ze strany obyvatel jiných dimenzí, z nichž ne všichni mají pouze pozitivní záměr nám pomoci. Naši zranitelnost v době spánku dokazoval často sám tím, že vstupoval do cizích snů a měnil jejich obsah. Mnozí si jistě pamatují jeho větu: "Toto není sen", kterou pronášel poté, co se někomu "naboural" dálkově do jeho snu. Samozřejmě při tom bral ohled na soukromí každého jedince, navštěvoval takto jen ty lidi, kteří si to výslovně přáli a tyto návštěvy si "objednali", aby byli ve snu probuzeni a uvědomili si podstatu situace, v níž se nacházejí. Některé bral PCH na nádherné výlety do astrálních oblastí, kde fungoval jako velice zkušený průvodce, ukazoval, že "mrtví" žijí dál a jsou naopak nesmírně živí, možná v jistém smyslu i živější než my. Takto mírnil i stesk pozůstalých po jejich přátelích či členech rodiny, kteří již museli opustit své tělesné schránky. Výjimečně někoho PCH bral ve stavu mimo tělo i do oblasti vzdálených od planety Země – do jiných vesmírných systémů a výrazně odlišných realit. Tvrdil ale, že to je obtížnější, protože vibračně tyto světy neodpovídají našemu vyladění, a je nutné naučit se na ně vyladit a především se udržet na jejich hladině energie. Mnozí referovali o tom, že PCH se  s nimi setkal ve snu, konverzoval s nimi a pak, jakoby na důkaz reálnosti prožitku pokračoval s nimi ve fyzické realitě v rozhovoru na totéž téma nebo popsal okolnosti, za kterých došlo v nefyzické realitě k setkání.

To, že PCH disponuje naprosto unikátními schopnostmi, museli postupně uznat i ti největší odpůrci jeho práce, což ovšem neznamená, že by se přidali na jeho stranu. Byli to hlavně lidé profitující z náboženského byznysu, duchovního podnikání i  "léčitelé" atd., kteří se přirozenou autoritou PCH cítili přímo ohroženi. Přitom PCH nikdy nikoho nekritizoval, pokud byl nucen charakterizovat povahu nějakého jevu, např. církve apod., dělal to s humorem a velikým poklidným nadhledem. Nikdy nevstupoval do diskusí na téma "jaký duchovní lídr  je nejduchovnější", vypadalo to tak, že ho lidské "duchovno" vlastně vůbec nezajímá, nestaral se o něj. PCH byl od samotného počátku svého veřejného působení bez pochyby učitelem světového formátu, nikoli jen úzce českého, naprosto ho nezajímaly spory mezi českými duchovními školami, kdy je běžné, že v komicky lokálním formátu napadá jeden "veliký český guru" druhého, jak bohužel pozorujeme běžně na netu a jinde. PCH byl stejně jako v Čechách a na Slovensku doma v Rusku, kde intenzívně přednášel a vedl náročné semináře v Sankt Petersburgu, v Moskvě a jinde, často ve spolupráci s předními ruskými senzibily, lékaři a vědci. Jeho přednášky byly úspěšné i  v New Yorku, na universitách v Jižní Americe, v Německu, Rakousku a v dalších zemích. Vždy se snažil co nejvíce splynout s místním "energeticko informačním polem" a oslovovat lidi jejich jazykem, řešit jejich specifické problémy, jako by příslušel k danému území a narodil se právě na něm. PCH se rozhodně neidentifikoval s žádnou národností a zemí, vlastně ani s rolí člověka ne. Stále působil jako Vědomí v určitém těle – jakoby neměl konkrétní minulost, životopis a původ. To, že je "Čech", komentoval lakonicky tím, že "někde se inkarnovat musel".


Místo své inkarnace nicméně nepovažoval za věc zcela náhodného výběru, věřil, že střední Evropa má strategický význam pro šíření změn v lidském myšlení, EU považoval za území, které sehraje v budoucnu na Zemi nejdůležitější roli, neboť se po mnoha zkouškách a zvratech nakonec přetvoří v supervelmoc nového typu, která zcela nahradí Ameriku a která bude poměrně brzy sahat až k Japonsku. I toto období považoval PCH ovšem za přechodné, cílem politiky bude zánik politiky a úplné rozpuštění všech státních útvarů na konečně civilizované, jednotné Zemi, jejíž obyvatelé budou mít zcela jiné starosti než to, jaké země jsou právě občany…

V 90tých letech začal PCH po absolvování svého šamanského výcviku a prozkoumání celé řady míst síly v Jižní Americe zprostředkovávat naprosto fantastickou formu výuky formou expedic do této oblasti, které vedl.
Pro PCH je charakteristický takový styl práce, kdy během co nejkratší doby co nejvíce akceleruje vědomí každého účastníka a rozvíjí jeho latentní schopnosti – mimosmyslové vnímání, schopnost vzpomenout si na  všechny "minulé životy" a především na dobu PŘED nimi, tedy na dobu před pobytem na planetě Zemi, schopnost vnímat aury, diagnostikovat, léčit, vědomě transformovat svůj život, komunikovat s obyvateli jiných dimenzí a světů a ztotožňovat se do jisté míry s Absolutnem – Počátečním, Totálním vědomím.
PCH vytvořil originální koncept práce v Jižní Americe, kdy kombinuje obřady a intenzivní práci kmenových šamanů s prací v silových zónách v Andách, v pouštích a na pobreží Pacifiku. Toto jedinečné spojení umožňuje každému, kdo se takového programu zúčastní, rozvinout své schop nosti v minimálním možném čase.

Záměrná dezinformační kampaň měla vést zřejmě k zastrašení veřejnosti v tom smyslu, aby lidé přestali navštěvovat akce PCH a odvrátili se od jeho poselství a jeho práce. Církve zařadily aktivitu PCH do oficielního seznamu "sekt a náboženských hnutí", byť činnost PCH byla vším, jen ne "náboženstvím". Na akce PCH chodila spousta lidí, ale ti nebyli NIKDY nijak sebeméně organizovaní, nikdy se nikde nescházeli, ani nesdíleli nějaké společné dogma – byli to buddhisté, ateisté, věřící a nevěřící různých směrů nebo bez příslušnosti k jakémukoliv směru – a co církvím asi nejvíce vadilo – dokonce i křesťané. PCH občas veřejně říkal, že ten, kdo je "křesťan, muslim, buddhista, komunista nebo ateista", prostě nedosáhl dosud stupně myslící a opravdově cítící bytosti, ale zároveň nikoho neodsuzoval, spíše pociťoval ke členům všech náboženství a k uctívačům různých dogmat soucit.
Některá masmédia v dezinformačních kampaních proti PCH doslova excelovala – např. časopis Reflex pravidelně otiskoval rozsáhlé články o PCH, vždy od téhož autora, naplněné neuvěřitelnými nesmysly, psanými ovšem jakoby na objednávku. Nicméně zájem o práci PCH a o jeho akce v dalších letech spíše rostl.

V r. 2005 byl PCH opět zatčen, z jeho bytu byly odvezeny veškeré písemné materiály, v soudním rozhodnutí o vazbě figurovala fantastická tvrzení typu, že PCH je hrozbou pro bezpečnost státu a jeho občanů, že je schopen lidi masově zhypnotizovat, že pravděpodobně slouží cizím mocnostem – aniž bylo upřesněno jakým – atd. … PCH se opět ocitl v jemu důvěrně známých kobkách pod Pankrácí, kde dle jeho slov "pokračoval v převádění" dezorientovaných duší popravených, přičemž ho ti, které ještě nestačil převést "nadšeně přijali" s tím, ze netrpělivě ještě od minula čekali, kdy se "pro ně" vrátí. Poté pobýval PCH 8 měsíců společně s nejtěžšími zločinci, včetně masových vrahů, ve věznici Ruzyně. Zde zažil přímé kontakty s bytostmi z vyšší dimenze, které mu sdělily, že temné síly budou poraženy a sdělily mu přesně datum jeho propuštění. PCH byl v jimi uvedený den propuštěn a později zcela zbaven všech obvinění, a to v plném rozsahu.

 

V poslední době trávil PCH mnoho času v silových místech Jižní Ameriky, kde pracoval na vibrační transformaci řady lidí. PCH se nyní snaží maximálně využít tyto zóny, protože jejich energie neustále roste – a PCH očekává, že v příštích letech bude ještě tento proces gradovat, za velice významná považuje léta mezi tímto rokem a rokem 2012. Mnoho času tráví nyní PCH také v amazonském pralese, bojuje za uchování pralesa a domorodých indiánských kmenů – což je v současné době velmi nelehké vzhledem k tomu, že Indiáni jsou vystaveni záměrné etnocidě misionářů, ekologickým katastrofám způsobeným těžbou nafty v Amazonii a neúprosným kácením pralesa, který je proměňován v mrtvé plochy. PCH považuje indiánské šamany za důležité prostředníky mezi touto planetou a ji  nými verzemi bytí a zničení domorodých kultur a posledních zón neposkvrněné přírody na Zemi vnímá jako zničení důležitého energeticko informačního mostu mezi tímto světem a vyššími kosmickými dimenzemi. PCH věří, že kontaktem s čistými místy na Zemi jako jsou pralesy a s místy síly lze pozměnit významně naše vibrace, naši osobní energii a dosáhnout vyššího stavu bytí mnohem snadněji. Šamanské techniky považuje za součást funkční kosmické technologie, která je tisíce let napřed oproti současným technologiím, které jsou na Zemi zatím masově používány. Mysl je dokonalejší než jakýkoliv počítač, má k dispozici mnohem více energie, než atomová elektrárna, může měnit hmotu již na úrovni subkvantových částic v oblasti, kde je hmota ještě "ničím", může ji tvarovat, proto jsou šamanské a jogínské postupy totální medicínou, mohou nás přemisťovat teleportací v čase a prostoru, měnit naprosto a okamžitě naši biologii, díky nim můžeme materializovat a dematerializovat cokoliv, takže nepotřebujeme ošacení, domy, rakety, auta, letadla, počítače atd. … Zvládnutí této VYSPĚLÉ technologie nám dá možnost neničit Zemi a ostatní formy života. Umožní nám spojení s bytostmi z jiných dimenzí a rovin bytí (amazonští šamani naprosto běžně referují o kontaktech s mimozemšťany, s posádkami UFO atd…) a také díky ní překročíme nepříjemnou iluzi smrti – rozvinutá a trénovaná mysl je schopna kontaktovat se s KÝMKOLIV za oponou " smrti", tedy naši "mrtví" se stanou zcela živými.
PCH v současné době spravuje své centrum v amazonské džungli, velmi dobře vybavenou základnu na řece Heath, která tvoří hranici mezi Peru a Bolívií v nepskvrněné oblasti amazonské džungle. Tato základna slouží k výzkumu, léčbě a rozvoji nadstandardních schopností za asistence indiánských šamanů z kmene Ese – Eja, na jehož kmenovém území byla vybudována. Centrum je vybaveno lodí, která ho dopravně spojuje s přístavem Puerto Maldonado na peruánské řece Madre de Dios a na níž proniká PCH se svými expedicemi hluboko do džungle, která je v této oblasti v mnohem dosud neprozkoumaná, např. nedávno zde byl z letadla objeven neznámý indiánský kmen. PCH se snaží zprostředkovat v jihoamerické Amazonii transformační práci a léčbu (i zdánlivě neléčitelných chorob) co největšímu počtu zájemců a zároveň se snaží zachránit indiánský šamanismus a džungli, což lze jedině skrze neustálý přímý kontakt s prostředím a konkrétními aktivitami, kdy spolupracuje s peruánskou vládou, lékaři atd. …
PCH velmi mnoho pracuje se  skupinami zájemců také v málo známých místech v Andách – v lokalitě Choquequirao (jakési druhé Machu Pichu, ovšem širší veřej  nosti neznámé a dosud jen málo navštěvované), v lokalitě Shimbe (nejsilnější silové místo v severním Peru, posvátná transformační zóna horských indiánských mágů), u jezer v pohoří Huascaran a na mnoha jiných místech. PCH též intenzívně využívá velice silnou energii tzv. Pacifického zlomu – především na ostrovech a poloostrovech, kde pracuje s energií koncentrovanou v jeskyních, někdy se zájemci cvičí ve spojování se s energií mořských savců – velryb, kosatek a delfínů, které PCH považuje za člověku inteligenci nejméně rovné značně vyspělé bytosti.
PCH též pracuje v pouštích Sechura, Ica a na planině Nazca, kde využívá zvláštní rezervoáry energie a místa "přechodu" do jiných dimenzí. V Ice spolupracuje s dcerou známého Dr. Cabrery (který byl jeho přítelem) a díky tomu zprostředkovává i práci se zvláštními "kameny z Icy", které jsou podle PCH šamanskými zářiči, které aktivizují naše energetická centra.
V severním Peru pracuje se zájemci na posvátném kultovním místě Cumpanama na území kmene Chayahuita, s jehož šamanskou kulturou se již před lety dobře seznámil. V této oblasti sestupuje se zájemci i do posvátných jeskyní, pracuje v horské džungli, v horkých termálních inckých lázních atd. …


PCH v současnosti velice úzce spolupracuje s desítkami nejlepších jihoamerických šamanů, vesměs kmenových, z nichž většině je nad 60, některým nad 80 let a kteří se nesmírně odlišují od "komerčních jakoby šamanů" známých z Evropy i USA díky hnutí New Age… Šamani, s nimiž pracuje PCH, jsou pevně spojeni s prastarou tradicí, jsou to doslova "bytosti z jiného světa", disponující často zcela neuvěřitelnými schopnostmi, pro ně normálními. Někteří účastníci sebepoznávacích a léčebných expedic PCH dokonce referovali např. o OKAMŽITÉM odstranění zdravotních a jiných problémů, které je trápily řadu let, o dokonalém sebepoznání a poznání Reality, o jim dané schopnosti vzpomenout si na veškeré jejich minulé životy, kosmický svět, z  něhož přišli na Zemi, o schopnosti zažít vědomý netělesný stav a kontakt s "mimozemskými" bytostmi a "mrtvými" atd… – někdy dokonce prý během šamanských obřadů došlo k přímé materializaci -! – objektu typu UFO či jiným zcela mimořádným jevům.

 

Budeme usilovat o to, aby PCH opět více přednášel ve městech České republiky, pokud mu to jeho současný stav (prochází procesem náročné energetické transformace, který je spojen s extrémní citlivostí) a jeho pracovní vytíženost dovolí.

 

(Tento životopis a stručný nástin osobnosti PCH a jeho práce vznikl na základě našich vzpomínek, vyprávění PCH a na základě informací ze zdrojů blízkých PCH.)